VCHOD


TÝM

Pracovní tým je složen z vybraných studentů a absolventů JAMU, případně z profesionálů v oboru, kteří mají chuť pracovat na svém vlastním rozvoji.

garant Mgr. et MgA. Monika Holá, Ph.D.
Vedoucí (řešitel) Tomáš Studený
  Tomáš Pilař (scénografie)
herci Lucie Kašpárková (soprán)
  Jana Tajovská Krajčovičová (soprán)
  Radka Hudečková (mezzosoprán)
  Aneta Petrasová (mezzosoprán)
  Lukáš Hacek (tenor – HF)
  Roman Hoza (baryton – HF)
  Aleš Procházka (bas)
  Marek Mokoš (režisér – HF)
  Libor Stach (činoherec – Difa)
Hudební nastudování Ema Mikešková (dirigentka – HF)
  Kostiantin Tyshko (klavírní spolupráce, dirigent – HF)
  Jana Nevoralová (klavírní spolupráce)
  Ondrej Olos (klavírní spolupráce)
  Richard Pohl (klavírní spolupráce)
Produkce Alžběta Lupíšková
  Pavla Hrubšová
  Ondřej Daněk


profily herců

Lucie Kašpárková

soprán – Původně to vypadalo, že po studiích na gymnáziu ve Zlíně se vrhnu na nudný a málo perspektivní obor typu práva či filozofie, avšak osud tomu chtěl jinak a po maturitě jsem se ocitla v Brně na konzervatoři a později na JAMU, kde se se mnou trápila prof. Hladíková. Pod jejím vedením jsem myslím celkem úspěšně zvládla v Komorní opeře velké role jako Hraběnka ve Figarově svatbě nebo Jenůfa ve stejnojmenné Janáčkově opeře. Už na studiích jsem se stala kmenovou sólistkou jedinečného uměleckého sdružení Ensemble Opera Diversa, kde jsem začínala drobnými zvířecími a někdy i nevýraznými lidskými rolemi jako Kráva nebo Němá sopranistka, ale s přibývajícími zkušenostmi a neutuchající vytrvalostí jsem nakonec přesvědčila autorskou dvojici Kyas – Drábek, že by mi mohli napsat nějakou větší zpívající lidskou roli. Takže jsem se postupně stala Hanako v opeře Společná smrt milenců v Šinagawě, Dýní v Dýňovém démonovi ve vegetariánské restauraci, a protože už na studiích jsem byla známá svou dovedností likvidovat svou konkurenci, postupně jsem převzala ostatní hlavní ženské role (Němcová – Mluvící dobytek, Lucie – Pickelherink…).

Po studiích mě čekalo setkání s realitou uměleckého života. Dlouho jsem neváhala a zasekla jsem drápek v brněnském uměleckém svatostánku – v Janáčkově opeře, kde jsem debutovala v povedené inscenaci Haydnovy taškařice Lékárník na jevišti brněnské Reduty. Zde jsem se představila také jako Janáčkova Šárka. V další sezoně jsem byla přizvána do nových inscenací Perikola (jako Berginella) a Rusalka (1. žínka) v Janáčkově divadle.

Má účast v projektu VCHOD byla vzhledem k tomu, že jsem oblíbenou protagonistkou režiséra Tomáše Studeného (naše spolupráce se pomalu chýlí k počtu šesti sezon), vlastně nevyhnutelná. Když mě Tomáš na tento projekt oslovil, myslela jsem, že chce někoho, kdo má s jevištěm zkušenost a kdo mu pomůže své zkušenosti předat studentům, kteří se tohoto projektu také účastní. Teď, téměř rok poté, vidím, jak jsem se mýlila. I po dlouhých letech studií nevím o herectví téměř nic, mé zkušenosti mají svůj základ na vodě, dost často se přiučím od studenta, který vychází ze své přirozenosti a není poznamenaný divadelní „šmírou“. Je to depresivní zjištění a zkoušení ve VCHODu je obrovská dřina, ale tak je to se vším, když chcete jít až na dřeň. Nevědění je sice sladké, ale člověk ustrne a nerozvíjí se a neroste. Takže závěrem bych řekla: „Díky VCHODe“.

Radka Hudečková

mezzosoprán – Jsem narozená v Litomyšli, rodišti Bedřicha Smetany. Jako dítko jsem navštěvovala ZUŠ B. Smetany, zpívala a hrála na piáno. Ve zpěvu jsem pokračovala na pardubické konzervatoři u Martiny Forštové. Po absolutoriu v roce 2006 mě vzali na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně do třídy Marty Beňačkové. Během studií jsem nastudovala řadu rolí v komorní opeře HF JAMU: Cherubína z Figarovy svatby, Stařenku a Pastuchyňu z Jenůfy, Fidalma z Cimarosova Tajného manželství, a další. Právě na studiích na JAMU se také seznámila se stávající partou VCHOĎáků. Svoje pěvecké a herecké zkušenosti jsem rozšířila také na studijní stáži ve Francii u Francoise Kubler na Conservatoire de Strasbourg v oborech sólový zpěv, muzikálové herectví, klavír, a sborový zpěv.

Pravidelně se účastním nejrůznějších hudebních festivalů: Smetanova Litomyšl, Theatrum Kuks, Varhanní festival Trutnov, Dvořákova Olomouc, Mladá Smetanova Litomyšl, Forfest Kroměříž aj. Jako sólistka spolupracuji s několika sbory a hudebními tělesy - Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, PDS Iuventus Cantans, VUS Pardubice aj. Jsem také členkou souborů ReBelcanto (od roku 2003) a Czech soloist consort (od roku 2010). V sezóně 2011 - 2012 vystupuji v menších rolích v Národním divadle Brno (Ninetta v Offenbachově Perikole, Třetí žínka a Kuchtík v Rusalce). Od roku 2009 se věnuji také malým zpěváčkům na ZUŠ Bedřicha Smetany v Litomyšli.

Jana Tajovská Krajčovičová

soprán – Vystudovala jsem zpěv na konzervatoři v Žilině a v roce 2010 jsem ukončila studium na JAMU v Brně ve třídě Marty Beňačkové. Souběžně s tímto studiem jsem absolvovala operetní specializaci na konzervatoři v Bratislavě. Jsem absolventkou mistrovských kurzů u A. Kucharského, K. Bytnarové, A. Barové, A. Nonata, P. Mikuláše a P. Dvorského. Během svého studia jsem vystupovala v Komorní opeře HF JAMU, kde jsem ztvárnila řadu rolí, z nichž nejvýznamnější byla Jenůfa z Janáčkovy Její pastorkyně. V letech 2005 a 2006 jsem se účastnila koncertních projektů v rámci Schleswig - Holstein Musik Festival. V roce 2007 jsem provedla obnovenou českou premiéru Grešákovy opery Zuzanka hraškovie. Od roku 2010 pravidelně spolupracuji s Národním divadlem v Brně a s Moravským divadlem v Olomouci. V roce 2010 jsem se podílela na scénickém provedení Honeggerovy Jany z Arku na hranici v roli Panny Marie. Pravidelně se věnuji interpretaci současné vážné hudby.

Roman Hoza

baryton – Narodil jsem se ve Zlíně, ale vyrůstal jsem v malém moravském městečku Hulín. Už při studiu osmiletého gymnázia v Holešově jsem se pevně rozhodl, že zkusím přijímačky na vysokou uměleckou školu. Velký vliv na toto mé rozhodnutí měla moje tehdejší paní učitelka zpěvu na hulínské ZUŠ, Dana Zapletalová. Ta mě dovedla nejen k úspěchům v soutěžích ZUŠ, ale také k touze věnovat se naplno artificiálnímu zpěvu. A tak, přestože jsem do té doby spíš halekal lidovky a mojí první árií byla písnička Papagena, kterou jsem se naučil v sedmnácti letech neznale italsky!, jsem šel na přijímací zkoušky na JAMU, obor zpěv, a dostal jsem se do třídy Zdeňka Šmukaře.

První momenty na JAMU byly krásné a tři hodiny zpěvu týdně byly pro mě jako v pohádce. Následovaly kurzy, soutěže, Komorní opera a další věci, se kterými se může student gymnázia jen těžko setkat. V prvním ročníku přišla také moje první spolupráce s Tomášem Pilařem, tehdy studentem 2. ročníku operní režie. Zkoušky na jevišti s Tomášem byly pro mne jedněmi z nejinspirativnějších okamžiků mých pěveckých počátků. A tak šla naše spolupráce od mluvené role ve Veselohře na mostě, přes moderní operu Medvěd až k Oněginovi a mimo školu k Papagenovi v brněnské Redutě. Postupem času jsem se začal zajímat i o mimoškolní projekty a aktivity. Na konci druhého ročníku JAMU mi téměř spadla do klína nabídka z brněnského Národního divadla na roli Papagena v opeře pro děti Papageno hraje na kouzelnou flétnu, která se hrála v Redutě. Teď jen doufám, že tím moje spolupráce s brněnskou operou neskončila. Hledám si ale cestičky i v jiných žánrech. Potěšila mě třeba nedávná spolupráce s pražským barokním souborem Ensemble Inégal, tam jsem se pro barokní hudbu opravdu nadchnul.

Jsem tedy v situaci, kdy přijímám jakékoliv nabídky s nadšením. Když se mi ale Tomáš Studený poprvé zmínil o VCHODu, musím přiznat, že jsem chvilku váhal. Přece jenom se jedná o dlouhodobý projekt s množstvím povinností a závazků. Naprosto rozhodující pro mě bylo doporučení Tomáše Pilaře. Tak jsem se tedy stal členem VCHODu. Z počátečních rozpaků a nejistoty, o co se vlastně bude jednat, vyplynulo nakonec velmi příjemné prostředí milých lidí s podobnými cíly. VCHOD je pro mne divadelně-operní společnost, která mě učí, jak srovnat své myšlení, tělo a hlas na jevišti. A to já rozhodně potřebuji jako sůl.

Marek Mokoš

herec, režisér – Volám sa Marek Mokoš. Pochádzam zo Slovenska z mesta Senec. Herectvu a počiatočným réžiám sa venujem od detstva, kedy som skúšal školské projekty, hrával som na divadelných festivaloch a súťažiach. Neskôr som sa začal venovať spevu a tancu, čo trvá dodnes. Teraz študujem opernú réžiu na Janáčkovej akadémií múzických umení v Brne a zároveň som študentom na Cirkevnom konzervatóriu v Bratislave, kde sa venujem opernému spevu. Popri spevu som sa venoval na konzervatóriu aj herectvu. Profesionálne sa venujem práci v Slovenskom Národnom Divadle.

Snažím sa detailne pracovať v skúmaní hľadaní ciest, ktoré pomôžu spevákom v herectve a vnímaní tela, ktoré má široké spektrum možností prejavu, pohybu. Navštevujem kurzy, workshopy na Slovensku i v zahraničí zameriavajúce sa na moderne metódy pracujúce na prejave, konaní herca- speváka na javisku. Svoje doterajšie poznatky som sa snažil odovzdať aj v našej opere Príležitosť robí zlodeja.

Libor Stach

herec – Mladý kluk (věčný snílek) ve vytahaném tričku a hnědém svetru, s bosýma nohama, protože sněžilo, s mokrou hlavou, protože pršelo, a s duší poety, která pořád něco hledá. (A je to lev. A má tygra! Doufá!)

P. S.: A prý jsem k tomu všemu ještě aj stručný hoch a nikdo se o mně nic nedozví. Tož aby mi to nebylo vyčítáno, tak tedy dodávám dovětek pro letní operochtivé diváky a naše fandy... Dám jenom pojmy, abyste měli nad čím bádat, jo?! Takže: Budějovice, dramaťák, Lentilky herectví na JAMU, Ivo Krobot a Lukáš Rieger, naivita, zpěv ve sprše... A teď co mám rád: déšť, podzim, léto, přírodu, kamarády, mojí Kačenku, spolužáky a nejvíc Sardelky ouško, pocit naplněnosti (jako duševní), Hapku a Horáčka a Hegerovou, lvy, tygry, Maxíka, rodinu, řízení, relax, knížky, kavárny, staré klavíry a třeba ještě něco (koho)... A nemám rád samotu, nudu, vlezdoprdelkovství a tak.

A ještě popíšu můj vztah k opeře - já v ní na profesionálních prknech vlastně začínal. V jedné recenzi jsem byl pojmenovaný jako živá část dekorace a v druhé dali pod mojí fotku popisek, že jsem hvězda Metropolitní opery, to jen abyste věděli, s kým máte tu čest! :-) Jinak operu jsem dělal v Jihočeském divadle a před otáčivým hledištěm. Zajímá mě, ale nerozumím jí. Občas v určitých životních etapách si rád do opery zajdu, ale rozhodně v ní nejsem víc než doma. A mám prý částečný hudební hluch, tedy alespoň mi to tvrdí. Ale teď za půl roku to určitě poskočí (interní vtip pro jednoho kamarádoprofesora). Tak to je vše. Stačí?!

P. P. S.: A ještě tam prosím někam vložte, že jsem dost spontánní člověk a rád zkoumám neprozkoumané a vrhám se do nepoznaných vod, což dřív nebylo. A jestli to bude těžký někam vložit, což asi jo, tak to dejte pod to jako dovětek druhý s vaší poznámkou, že to je dovětek, který jsem vám poslal a nejde vám nikam vsunout. Nebo nevím... máte to se mnou těžký, že?

Lukáš Hacek

tenor – Spevu som sa začal venovať v osemnástich rokoch. Po ukončení štúdia na Súkromnej obchodnej akadémii v Žiari nad Hronom som bol prijatý na Konzervatórium Jána Levoslava Bellu v Banskej Bystrici. V roku 2010 som bol prijatý na Janáčkovu akadémiu múzických umení v Brne. V prvom roku štúdia som účinkoval v inscenácii Komornej opery JAMU Říkadla a Mládí od Leoša Janáčka a v opernej inscenácii Eugen Onegin od P. I. Čajkovského, kde som naštudoval postavu Triqueta a študijne postavu Lenského. V druhom ročníku som spieval postavu Ferranda v opere Cosi fan tutte od W. A. Mozarta a taktiež tenorový part vo Verdiho Messa da Requiem.

Spolupráca s Tomášom Studeným na projekte VCHOD je pre mňa obrovským prínosom a možnosťou prakticky rozvíjať svoj talent, skúmať a v praktickom tréningu okamžite, citlivo a poctivo analyzovať spojenie vokálneho umenia s hereckými a výrazovými prostriedkami svojho tela, naučiť sa vnímať vzťahy v rámci deja, prirodzene a logicky reagovať na podnety javiskových partnerov a tak divákovi poskytnúť čistý a uveriteľný operný príbeh.

Aneta Petrasová

mezzosoprán – Narodila jsem se jednoho červencového dne v Praze. Rodiče se seznámili ve studentském orchestru a tak bylo nabíledni, že mě - stejně jako ostatní sourozence - odmalička povedou k hudbymilovnosti. Věnovala jsem se zpěvu (nejprve v Dětské opeře Praha a sólově u Jiřiny Markové), hře na příčnou flétnu a pokoušela se (marně) osvojit si základy klavíru. Kromě muzicírování jsem ráda četla a moje nálady se vždycky proměňovaly podle druhu literatury (nejhorší bylo prý období Paní Bovaryové). Během studií na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze jsem se dál věnovala zpěvu pod vedením Christiny Mrázkové - Kluge, pod jejímž vedením jsem získala řadu ocenění v drobných soutěžích. Po maturitě roce 2008 jsem vyměnila gymnaziální škamna za bohémskou JAMU, kde jsem strávila krásné tři roky snahou ovládnout svůj hlas. Bakalářské studium jsem absolvovala ve třídě Anny Barové a v Komorní opeře JAMU vystoupila v Menottiho Mediu (režie Kristiana Belcredi), Lancelotovi Lubomíra Fišera, Veselohře na mostě Bohuslava Martinů a Čajkovského Oněginovi (režie Tomáš Pilař) a dalších projektech. V pěveckém vzdělávání pokračuji na drážďanské Hochschule fűr Musik Carla Marii von Webera ve třídě Henrikje Wangemann. Kromě studia zpívám, kde se co pro praxi nabízí - od roličky v ND Brno přes sóla v oratoriích a kantátách a vystupování s ansámblem Musica da Camera Brno po adrenalinové koncerty v lázních a divadýlkách ve všech koutech republiky (s profesorem Schniererem a jeho věhlasným mercedesem).

O VCHODU se mi prvně Tomáš zmínil, ještě když jsem nevěděla, že jsem přijata ke studiu v zahraničí. Poté jsem zvažovala - přeci jen Drážďany a Brno nejsou úplně blízko. Brzy jsem ale zjistila, že se v Německu učí tak trochu jiné herectví a že bych se ráda ještě něčemu přiučila na domácí půdě. Z první zkoušky jsem měla velice smíšené pocity - zejména z herecké etudy, kde měla ztvárnit své nejoblíbenější zvíře - koně. Jeden z členů VCHODU se neustále dožadoval rychlejšího cvalu a tak moje tehdy zánovní kalhoty brzy skončily v koši. Takové bylo moje první setkání s VCHODem. Později jsem zjistila, že každé z těchto hereckých cvičení má svůj smysl a vypozorovala - na příkladech kolegů - že může opravdu pomoci k lepším jevištním výkonům. Takže se mi ve VCHODu zalíbilo (a na zkoušky chodím už jen ve starých kalhotách).

Aleš Procházka

bas – Pocházím z Mouřínova, což je malá víska na pomezí Hané a Slovácka, která je významná tím, že tam končí silnice. Tam jsem absolvoval školu mateřskou i první čtyři roky školy základní. Základní školní docházku jsem dokončil na ZŠ Bučovice 710. Zároveň jsem velmi neochotně navštěvoval výuku hry na housle v místní LŠU /dnes ZUŠ/ a byl jsem také členem maňáskového kroužku při Domu pionýrů a mládeže Bučovice. Toužil jsem stát se významným sportovcem, ovšem absolutní nedostatek sportovního nadání mi toto znemožnil /byl jsem kupříkladu vyhozen z tenisového oddílu TJ Bučovice/. Za svůj největší sportovní úspěch tak považuji odehrání jednoho poločasu za tým žáků TJ Sokol Mouřínov v přátelském fotbalovém utkání proti TJ Sokol Rašovice.

Zhruba kolem roku 1985 jsem v sobě překvapivě objevil /neboť do té doby jsem zpívat odmítal/ pěvecké vlohy a rozhodl jsem se se svůj budoucí profesní život zaměřit tímto směrem. V září 1986 jsem se stal posluchačem Konzervatoře v Brně v oboru operní zpěv a po absolutoriu v roce 1992 jsem pokračoval ve studiích na HAMU v Praze, která jsem zakončil roku 1996 získáním titulu Mgr. Od té doby se věnuji převážně koncertní pěvecké činnosti a to takzvané staré hudbě /dříve např. Pražští Madrigalisté, Capella Regia Praha, Musica Florea, v současnosti Ensemble Inégal a Collegium Vocale 1704/ a také hudbě zcela soudobé /premiéry skladeb Miloše Štědroně, Michala Košuta, Ondřeje Kyase, Jana Meisla, Zuzany Lapčíkové, ORSONA, atd.../ A jsem členem mužského vokálního kvarteta QVOX a vokálně-experimentálního souboru AFFETTO.

Opeře jsem se v posledních 15 letech věnoval sporadicky, a pokud, tak to byly buďto opery barokní či soudobé, v jednom případě rocková/Juno a Avos/. O to víc mě překvapila nabídka Tomáše Studeného na účast v projektu VCHOD, která paradoxně přišla v momentě, kdy jsem sám v sobě rezignoval na jakoukoli operní budoucnost, s tím, že mi v tomto směru už ujel vlak. Díky Tomovi jsem do toho vlaku mohl zase naskočit a jsem za to rád, protože mladistvá energie, kterou mohu čerpat od svých o 10-20 let mladších kolegů a kolegyň, je báječná.

Tomáš Studený

režie, zpěv – Pocházím z Českého Krumlova, který oplývá nebývalým geniem loci. Mám ho rád a asi nikdy se mi neokouká. Po svojí první střední škole (zdravotnické) jsem se vrátil do školky, zhruba na rok. Hrozně rád na to vzpomínám a myslím si, že mi ten rok hodně dal. Po absolutoriu JAMU jsem si vymyslel VCHOD, abych se mohl vrátit na začátek a pracovat s lidmi, kteří chtějí něco pochopit, něco se naučit, něco předat. Vím, že za rok práce nejsme nijak daleko a že řešíme asi úplně obyčejné věci, ale taky vím, že je to jediná možnost, že neexistují zkratky, které by vás zároveň o něco podstatného nepřipravily. Jsem vděčný, že nám na JAMU dali zelenou a jsem rád, že jsem našel lidi, kteří do něčeho takového šli se mnou. Opera má podle mě obrovský potenciál uchvátit člověka a přenést ho na chvilku do jiného vesmíru. Aby to ale opravdu fungovalo, je věc nesmírně náročná a závisí na součinnosti spousty různých složek. To nejdůležitější je ale přímo ve zpěvákovi samotném, on musí být naprosto čistý a nezkalený, hlasem, tělem i duší. Musí zasáhnout. Aby člověk dosáhl takové úrovně, musí být buď génius anebo to vydřít. Největší nemocí většiny našich operních scén je, že se ženou za bůhvíčím, chtějí být světoví, ale tvrdošíjně se při tom brání práci samotné, kupí premiéry a představení, ale všechno jenom tak nějak aby nespadl řemen. Občas mi připadá, že někteří lidé v provozu oper mají asi pocit, že režiséři chodí s konvičkou a své instantní koncepce lijí do hlav protagonistů, kteří jako profíci to přeci za pár zkoušek dají… Pokud má ale opera k něčemu vypadat, musí se to poctivě nazkoušet a to nejde hop šup, chce to hodně energie, úsilí, talentu i času a především přítomnosti všech zúčastněných. Proto jsme založili VCHOD, abychom měli šanci to zkusit dělat jinak, než v běžné praxi. Věřím, že tahle práce něco podstatného ukáže a že dojdeme i k nějakým publikovatelným výsledkům, na závěry je ale teď ještě brzy. Musím přiznat, že už od doby, kdy jsem se režii začal na JAMU pod vedením Aleny Vaňákové věnovat, mě to podobným směrem táhlo. Brzy jsem také zapadl do Ensemblu Opera Diversa. Snažím se také s menšími i většími úspěchy prorazit v kamenných divadlech (Lékárník, Perikola – NDB, La Bohème – NDM) a ačkoli nikdy nejsem úplně spokojený s výsledkem, nevzdávám to a doufám, že jednou se mi třeba povede udělat slušnou inscenaci.

realizační tým

Ema Mikešková

dirigentka – vyrůstala v Ostravě, kde absolvovala Janáčkovu konzervatoř a gymnázium. Zpívala v několika sborech, tanečním big bandu, jazzové kapele VocadEmMi, hrála v cimbálové kapele a vedla komorní soubor bicistů. Nyní pokračuje studiem magisterského programu na HF JAMU v Brně, obor dirigování orchestru, ve třídě prof. Rostislava Hališky. Absolvovala dirigentské kurzy s Moravskou filharmonií Olomouc a kurzy s dirigentem Szoltem Nagyem. Dirigentsky spolupracovala s orchestrem Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě, s Moravskou filharmonií Olomouc, Plzeňskou filharmonií, Janáčkovou filharmonií Ostrava a s komorními soubory studentů JAMU.

Dlouhodobě spolupracovala se současným skladatelem Pavlem Helebrandem a choreografkou Terzou Vejsadovou na hudebně-dramaticko-tanečních projektech Lidové konzervatoře a Múzické školy v Ostravě se zaměřením na integraci handicapovaných. Dále působila jako asistentka dirigenta v Národním divadle Brno. V současnosti působí v Městském divadle Brno.

Tomáš Pilař

režie – Mojí nejstarší vzpomínkou je ta, kdy sedím v sedačce pražské Říše loutek a sleduji divadelní pohádku. Následují vzpomínky na Maškarní ples ve Státní opeře, černé a bílé labutě v Čajkovského baletu a sněhové vločky v Louskáčkovi. Vzpomínám, jak si z kostek stavím budovy pojmenované Vyšehrad, Vltava, Šárka… jak hraju loutkové divadlo osvětlené cyklistickými reflektory a z dlouhohrající desky k tomu pouštím Händela.

První den základní školy máme za úkol namalovat do sešitu, čím bychom chtěli být jako dospělí. Já to namalovat neumím, a proto píšu (což už umím), že operní režisér. Chodím do houslí a do baletu a večer nosívám svačinu tátovi, koncertnímu mistrovi, do Státní opery, kde můžu zůstat ve služební lóži a sledovat korpulentní dámy zpívající mezi kašírovanými skalami.

Ve dvanácti se ke své radosti dostávám na Gymnázium Jana Keplera, v jehož základech leží zbytky domu Tychona Brahe. K houslím se přidává klavír a kompozice, u které zůstávám vlastně do teď. Přicházejí první lásky, první starosti a také první zkušenosti se studentským divadlem.

Po maturitě z češtiny, angličtiny, latiny a hudebky se dostávám na JAMU do Brna, kde hned v prvním ročníku začínám asistovat v Janáčkově divadle. Kromě studentských představení se mi daří získávat i první samostatnou práci na profesionální půdě, nejdříve to jsou komponované večery a poloscénická představení, později i samostatní inscenace. Největší radost mám z Papagena hrajícího na kouzelnou flétnu v Redutě, z Jamáckého Oněgina, Veselohry na mostě, či z brněnského Plesu v opeře. Postupně přicházejí další nabídky, a já se tak za prací dostávám do Opavy, do Prahy, Plzně a do Liberce (kde právě teď režíruju Verdiho Sílu osudu).

Připadám si jako šneček, který s kufrem místo ulity putuje od divadla k divadlu a plní si svůj životní sen. Právě teď bydlím v Praze, jsem šťastně zadaný a kromě opery mě baví fotografování, Crossfit a naslouchání vyprávění starých lidí.

Richard Pohl

klavírní spolupráce – Jsem klavírista a již půlku svého života trávím ve společnosti pěvců a pěvkyň, občas i houslistů, cellistů a jiných hudebníků - samostatná vystoupení by mě jistě brzy znudila - stejně jako argentinská pianistka Martha Argerich říkám, že "mám rád na pódiu společnost". A tak jsem se velmi rád připojil k tomuto projektu, který spojuje mladé a talentované lidi, zapálené pro operu a progresivní, neotřelé produkce. Jako doktorand a korepetitor na JAMU, profesor na uměleckém gymnáziu a pianista, který má za sebou množství vystoupení a natáčení u nás i v zahraničí (Mexiko, Švédsko, Francie, Rakousko, Německo atd.) věřím, že budu moci svými zkušenostmi přispět k dalšímu uměleckému rozvoji souboru VCHOD a už se těším na naši první spolupráci na Smetanově opeře Hubička.

Kostiantyn Tyshko

klavírní spolupráce – Pocházím z Kyjeva. Na klavír jsem začal hrát v pěti letech. Studoval na Kyjevské Lysenkově střední specializované hudební škole ve třídě pedagogů Borise Archimoviče a Mariny Savčenko. Nyní studuji na HF JAMU hru na klavír u Jana Jiraského a dirigování orchestru u Rostislava Hališky a Rastislava Štúra. Navštěvoval jsem také hodiny varhan, cembala a improvizace.

Úspěšně jsem se zúčastnil několika interpretačních soutěží a festivalů: Grand Prix soutěže v Litvě (Druskininkaj 2001), Horowitz Debjut (Kyjev 2002), bronzový Louskáček na 4. TV mezinárodní soutěži Louskáček (Moskva 2003), Diplom soutěže Karla Czerného (Praha 2003), festival ve Feodosii - Na pozvání Ajvazovského, festival Mexico 2010 a YMFE v roce 2011 v Brně. Zúčastnil jsem se také několika kurzů: Letní Hudební akademie v Kyjevě (2006, 2007), Letní dirigentské kurzy v Olomouci (od roku 2009 pravidelně).

První sólové vystoupení jsem měl ve městě Trier (Německo) v roce 2001. Během studia na Lysenkově škole jsem koncertoval na Ukrajině (Kyjev, Dněpropetrovsk, Lviv, Černivci, Černihiv, Kaniv, Feodosie), v Německu (Trier) a v Litvě (Druskininkaj, Kaunas). Hrál jsem v komorních souborech a korepetoval se zpěváky. Jako dirigent mám za sebou zkušenost s Moravskou filharmonií Olomouc, anebo např. s orchestrem Janáčkovy opery. V České republice jsem již koncertoval např. v Brně, Českých Budějovicích, Olomouci, Opavě, Jeseníku a dalších městech.

Alžběta Lupíšková

produkce – Narodila jsem se jednoho krásného léta v Karlových Varech v rodině s dlouholetou stavitelskou tradicí, která měla s kulturním sektorem jen pramálo společného. Díky mým častým zánětům průdušek v dětském věku jsem se však dostala ke hře na zobcovou flétnu, kterou mi doporučila má paní doktorka, a kterou jsem později vyměnila za klarinet. Díky hraní v orchestru a v karlovarském folklorním souboru Dyleň jsem měla možnost procestovat a vidět mnoho zemí, za což jsem nesmírně vděčná. S Dylení jsem se také dostala k organizaci mezinárodního Karlovarského folklorního festivalu, což možná předurčilo mou budoucí „kariéru“.

Po maturitě na osmiletém gymnáziu v Karlových Varech jsem se z nějakého důvodu rozhodla pro obor Hudební manažerství na HF JAMU, kam jsem také byla přijata. Po praxi v komorní opeře, kde jsem v 1. ročníku spolupracovala s Kristianou Belcredi na operetě Ruddigore a ve 2. ročníku s Tomášem Studeným na opeře Velká Láska, jsem usoudila, že je třeba, abych jela nabrat zkušenosti do zahraničí. Přes program Erasmus jsem nejprve strávila semestr na University of Leeds na oboru Managing Performance a rok na to na pracovní stáži v Českém centru v Bruselu. Magisterský obor jsem šla dál studovat na JAMU a mezi prvním a druhým ročníkem jsem znovu „utekla“ do Leedsu, tentokrát naučit se něco o kreativitě a kulturní politice. Nyní pracuji na kulturních projektech mezinárodní spolupráce na HF JAMU a v Tanci Praha.

V Anglii jsem se během studií poprvé setkala s opravdovými zásadami týmové práce při vytváření inscenace. V předmětu Principy spolupráce nás bylo asi 20 – manažeři, herci a „performeři“, scénografové a tanečníci – a na základě několika praktických workshopů a jedné bedny s předměty, sloužícími k inspiraci, jsme měli vytvořit „nějaké“ představení. Délka, počet herců, obsazení, prostor, scéna, atd. byly libovolné – náš rozpočet činil 50 liber (asi 1 500 Kč). Jediným kritériem bylo, abychom se pokud možno věnovali jiné roli, než která je pro nás typická – byla jsem tedy napůl scénograf a napůl zvukař. V Brně mi toto chybělo – měla jsem pocit, že ačkoliv na tvorbě operní inscenace v rámci HF JAMU spolupracuje spousta studentů i profesionálů různého zaměření – většina z nás často neví, v čem vlastně práce těch druhých spočívá a dochází tak ke zbytečným nedorozuměním. Proto jsem byla nadšená za nápad a vděčná za nabídku Tomáše Studeného, abych se připojila ke VCHODu, protože tento projekt právě na základních principech týmové práce stojí. Je to příjemná práce se skvělými lidmi, kteří jsou otevřeni novým myšlenkám, nápadům a přístupům. Myslím, že jedině podobnými přístupy (a to zejména ve vzdělávacím procesu) bude v budoucnu možné vytvářet opravdu kvalitní inscenace.

Pavla Hrubšová

produkce – Mým rodištěm je Vysočina – země nehostinná a přesto okouzlující. Pocházím z malé vesničky jménem Stará Říše, která se nachází nedaleko města Telč. Povinnou pětiletou školní docházku jsem prožila v „dvojtřídce“ ve Staré Říši, poté jsem studovala osm let na Gymnáziu Otokara Březiny v Telči. Hudba mě provázela mým životem od narození – doteď si pamatuji, jak mi maminka zpívala na dobrou noc. Jako asi každé hudební dítě jsem začala v šesti letech hrát na flétnu. Od osmi let jsem docházela do telečské ZUŠ k paní Haně Bartoňové, jež mě 8 let vyučovala hru na klavír. Také jsem působila tři roky v telečském pěveckém sboru Cantilena a pět let jsem jako dítě hrála v ochotnickém divadelním spolku při Staré Říši.

Život mě sem tam postavil před situace, které byly potřeba řešit, díky čemuž jsem se naučila trochu vést lidi a zkoordinovat svůj čas. Avšak velkou organizační zkušenost jsem před vstupem na JAMU neměla. Během studia na JAMU jsem asistovala v Komorní opeře a realizovala jsem se svými spolužáky dvě menší studiová představení. V nynější době mám za sebou první ročník hudebního manažerství a s velkou radostí podporuji VCHOD. Na VCHODu mě především láká představa, že s někým mohu spolupracovat dlouhodobě. Tímto způsobem mi VCHOD pomalu ale jistě přirůstá k srdci.



© 2012 Hudební fakulta JAMU